Jazzové písně od konce 20. let (T. Layton: After You’ve Gone, Irvin Berling: Blue Skies), z doby klasického swingu (D. Ellington: It Don’t Mean a Thing, T. Dameron: Lady Bird), doby válečné a poválečné (Kurt Weil: Speak Low, Errol Garner: Misty), bebop (Ch. Parker: My Little Suede Shoes), bossanovu (A. C. Jobim: Wave, L. Bonfa: Black Orpheus), až po současné (A. Cunningham: Six Feet is Too Far Away from You, Foo Fighters, Virginia Moon).
V tomto žánru je výjimečně široký prostor pro vlastní pojetí. My se základní témata snažíme ve většině podat tak, jak je jejich autoři zamýšleli, stojí za to sama o sobě. Kde se nám to jen trochu líbí, hrajeme řadu písní i s jejich pozapomenutými slokami (kdo je zná u jinak velmi obehraných standardů jako Bye Bye Blackbird nebo Autumn Leaves?). Pro vlastní kreativitu je pak dost místa okolo, v aranžích doprovodů a samozřejmě improvizovaných jazzových sólech.
